S rybičkou do Afghánistánu
Představte si tuto nereálnou situaci: vláda vysílá z dobrého důvodu vojenskou misi do nebezpečné země a jaksi …. zjistí, že nemá pro vojáky zbraně. Dá jim tedy na cestu místo střeliva dobrou radu – ať si každý pořídí zbraň sám. S trochou štěstí jim místní obyvatelé prodají nějaký nožík. Na zbraň má voják nárok až poté, co obdrží první zásah. Generální štáb konstatuje, že to není dostatečné a tento svůj protest vyvěsí na nástěnce vedle vchodu do jídelny.
Science fiction? Na ministerstvu obrany snad ano. Na ministerstvu zdravotnictví – realita. Jak dlouho vydrží chlapci v boji? Přesně tak dlouho, jak bude nepřítel chtít.
Jsme ve válce se silným a chytrým nepřítelem a čeští zdravotníci jsou v první linii. To, co mají za servis a podporu, se dá přirovnat k rybičce z prvního železářství. Že riskují svoje životy kvůli pomoci ostatním je stejně obdivuhodné jako nepochopitelné. Odjel by jediný takto „vybavený“ voják na misi?
Vstupujeme do fáze epidemie, kdy se nákaza šíří ne z jednoho na druhého, ale po celých odděleních nemocnic, po celých ústavech. Odhadl bych, že za to budou zodpovědni nezodpovědní zdravotníci.
Virus si vezme svoje a jeho „PR“ zjevně vůbec nezajímá, že nad ním máme mediální převahu. Ohroženi jsou nejen staří a nemocní, ale také nepředvídaví, nedisciplinovaní, pyšní a hloupí. Že nás nečeká italský scénář můžeme nyní jen doufat. Rozhodlo se o tom již před čtrnácti dny.
Co pozitivního na závěr? Mám nápad: těm, co padnou v cizí zemi s rybičkou v ruce, večer zatleskáme, co říkáte?
MUDr. Martin Hála, PhD.
Blog | Martin Hála
