Novému ministrovi spadla rouška iluzí poměrně brzy: hned třetí den po svém jmenování poradil v televizním rozhovoru médiím, kdo by měl napříště dostávat méně prostoru k vyjádření – a hned padla dvě jména. Dávat odlišným názorům druhých nálepku „Nevhodné“, je přesně to, co by člověka ve významné funkci v civilizované zemi nemělo ani napadnout. Jeden z těchto „odlišných“ také opakovaně čelil dotazům redaktorů, kteří mají raději svět jednoduchý a přehledný i za cenu znetvoření pravdy a kteří přepokládají, že občané jsou oligofrenní opičky nasazující či odhazující roušky podle toho, kdo zrovna v éteru hovoří. Dotazy zněly v tom smyslu, prý jestli svými kritickými názory na některá protiepidemická opatření nepřispěl k šíření infekce….
Už zase nevolení mocní říkají, kdo může mluvit a kdo nemůže. Už zase jsme na cestě tam, kde pravdou je to, co říká většina. Už zase požadujeme, aby určitá skupina (nyní konkrétně lékaři) vystupovala jednotně….
Bolševismus je horší než koronavirus. Je také snadno přenosný, ale roušky ani respirátory zde nefungují. Zanechává za sebou mnoho mrtvých a jak je vidět, nevzniká proti němu imunita. Vakcína neexistuje a dlouhodobé následky jsou devastující.
Je to vůbec populární kratochvíle, v naší „covidí“ době, hodnotit druhé, označovat je a nálepkovat. Tato dříve neslušnost si říká semafor.
Jakýsi ministr prý do večera určí, která země je pro nás dost dobrá a která ne…
Jedna země dá druhé zemi nálepku „Nebezpečí“, ačkoli má sama větší procento pozitivních…
Druhá země rozhodne o třetí, že všichni její občané půjdou po příjezdu do karantény, bez zdržování se pátráním, jestli pro to je důvod nebo není…
Není společné pravidlo, jak se definují jednotlivé stupně nebezpečnosti. Není žádná metodika, podle čeho jsou činěna barevná rozhodnutí. Nikdo neřekne, z jakých dat rozhodnutí vychází. A nevolení úředníci, kteří nenesou za nic odpovědnost, vybarví mapu Evropy podle nálady a osobních preferencí: tobě dáme oranžovou – tobě zelenou. Tobě pomůžeme – tebe potopíme. Nezbývá, než aby země spolupracovaly na cejchování jiných, stejně postižených zemí, a nakonec – řečeno se Švejkem – vy jste nám dali červenou, tak tady máte přes držku. Světové konflikty začínají postupně. A co že bylo na začátku? Prý nějaká infekce?
Největší zla, kterého se naše civilizace dopustila, začala označováním. Přišel mocný a označil čarodějnici jako příčinu hynutí dobytka. Potom přišli další silní a označili jiný národ jako příčinu své chudoby. A není to dlouho, co jsme se vyhrabali z režimu, kde bylo označováno podle třídního původu. Označení bývají prohlášeni za zdroj nedobroty a nezbývá, než je zničit.
Černí, hnědí, červení. Všichni tři jsou stále mezi námi a čekají na příležitost.
