Co jsou kmenové buňky? Jsou to buňky, které mají zachovanou schopnost „uzrát“ v kteroukoli z buněk specializovaných. Svoje poslání naplňují zejm. při vzniku lidského individua a jeho časném (nitroděložním) vývoji, po narození se podílejí na regeneraci orgánů a tvorbě krevních buněk.
Kde se nacházejí kmenové buňky? V logické návaznosti na předchozí odstavec – ve tkáních embrya, pupečníku, plodové vodě, v dospělosti přetrvávají především v kostní dřeni.
K čemu se používají kmenové buňky? V zásadě ke dvěma účelům:
- k transplantaci kostní dřeně, tzn. při léčbě zhoubného bujení krvetvorných buněk a při léčbě některých specifických poruch imunity,
- k předstírání léčby dalších nemocí a stavů podvodnými subjekty. Mezi tyto stavy patří:
– padání vlasů
– bolesti hlavy
– bolesti kloubů
– celkově snížená imunita
– poruchy hojení
– regenerace chrupavky,
– neurodegenerativní onemocnění
(Alzheimerova nemoc, Parkinsonova nemoc, amyotrofická laterální skleróza, aj.)
– stavy s trvalým neurologickým poškozením
(úrazy, topení, cévní mozkové příhody)
– funkční poruchy
(poruchy erekce, stresová inkontinence, autismus)
– a další.
Podle vnějších znaků můžeme rozdělit podvodné subjekty do několika kategorií:
Kategorie I:
Tyto subjekty o sobě tvrdí, že technologicky zvládly zacházení s kmenovými buňkami (tedy umějí je odebrat, třídit, uchovávat, umějí je „programovat“ a vést k přeměně na cílovou buňku, umějí buňky „naučit“, kde se mají v těle usadit, mají pod kontrolou teoreticky možný zvrat k nekontrolovanému bujení, tzn. že spolehlivě provádějí procedury, se kterými se současná medicína teprve začíná obeznávat). Často šermují různými povoleními, atesty a licencemi, v případě, že věci zajdou příliš daleko, doporučují využít pochybné „kliniky“ v jiných zemích, vždy na východ od našich hranic.
Pro laika je velmi obtížné lež této úrovně odhalit, jediná možnost je, ve spolupráci s odborníkem klást dotazy, mnoho dotazů stran teoretických východisek léčby, základního onemocnění i procedury samotné. Též by měly být dostupné podrobné údaje o pacientech, kteří již absolvovali léčbu konkrétního onemocnění a o výsledcích této léčby.
Extrémní společenská nebezpečnost spočívá v masivním a nerušeném odčerpávání prostředků veřejných sbírek a nadací. Částky za jeden případ jsou statisícové až milionové. Proč? – Není žalobce, není soudce: pacient – příjemce má jistě dobré důvody „léčbě“ věřit, nadace nemá dostatek odborníků na posouzení její vhodnosti či smysluplnosti a navíc – peníze získala většinou přímo k tomuto účelu. Jednotliví dárci jsou v dobré víře, avšak anonymní, neorganizovaní a průběh a výsledek často ani nesledují.
Kategorie II:
Zde se technologické otázky „neřeší“, protože se o nich mnoho neví. Jako „vědecké“ východisko slouží několik provedených studií (nikoliv vlastních, často veterinárních), které jsou dostupné na internetu. Jako potvrzení kvality se poukazuje na spolupráci s podvodníky subjektů Kategorie I.
Zde stačí položit pár cílených dotazů na pacientské (=laické) úrovni a mělo by se člověku dostat srozumitelných a podrobných informací. Vsaďte se, o co chcete, že je nedostanete.
Nebezpečnost je obdobná jako v kategorii 1, ale většinou se jedná o částky ve výši několika desítek tisíc korun. Tedy totéž v malém.
Kategorie III:
Zde se ani nepředstírá, že by nějaké technologické otázky existovaly. Subjekty této kategorie se často schovávají za neexistující „celkové účinky“ kmenových buněk, kterými mají být zlepšení imunity, zlepšení hojení a celkové omlazení organismu.
Všechna data či popisy, všechny texty jsou tak zmlžené a nekonkrétní, že to nezaujatý čtenář pozná na první pohled. Čtenář zaujatý (např. potenciální pacient), který ve všem vidí to, co vidět chce, však bude mít problém.
Většinou jde o položky do výše desetitisíc, takže si každý zaplatí, co chce a na co má, podvod je zde z tohoto pohledu čistá hra, bez zneužití „třetí osoby“.
Kategorie IV:
Z velké dálky lze obejít zákaz terapeutického užívání kmenových buněk (s výše uvedenou výjimkou transplantace kostní dřeně) tím, že se nepoužívají buňky samotné, ale jejich „extrakt“. Tento nespecifikovaný produkt ze své biologické podstaty pochopitelně neobsahuje nic navíc než extrakt z jakýchkoli jiných buněk, neboť kouzlo kmenových buněk nespočívá v tom, že by obsahovaly nějakou zázračnou substanci, ale v obrovských možnostech jejich dalšího vývoje co do tvaru i funkce buňky. Tedy přesně v těch vlastnostech, o které přijdeme, když z buněk naděláme kmenovou fašírku.
S rozpoznáním podvodníků většinou nebude problém, někdy však nerozpoznáte, jestli to myslí vážně nebo si z vás dělají legraci (např. při použití extraktu z jablečných kmenových buněk…)
Společenská nebezpečnost je proto malá.
V čem leží problémy šarlatánské „léčby kmenovými buňkami“?
– jsou nabízeny služby, které nemají podporu ani ve výsledcích dosavadních studií ani ve výsledcích jejich dosavadního (nelegálního) poskytování,
– jsou prováděny procedury, které nebyly ověřovány na dostatečném souboru (lidských) pacientů,
– vědomě jsou vzbuzovány nepřiměřené naděje,
– jsou-li tyto procedury prezentovány jako „experimentální léčba“, mělo by to být uvedeno ve smlouvě, v informovaném souhlasu s léčbou, ve vyúčtování, atp., ale především nahlášeno do mezinárodního registru klinických studií,
– za účast v klinickém experimentu nebývá zvykem platit,
– tím, že jsou rozličné „léčebné“ procedury prováděny bez vědeckých základů, neověřenými postupy a často i bez patofyziologické představy o tom, jakým způsobem má vše fungovat, je zaručeno, že tyto hrátky nemohou skončit jinak než neúspěchem,
– do doby, než klasická medicína získá dostatek znalostí a zkušeností, aby otevřela dveře aplikaci kmenových buněk s dostatečnou úspěšností a snesitelnou bezpečností, pochybné „kliniky“ nepochybně stihnou tuto léčbu ocejchovat v očích veřejnosti jako léčbu bez efektu, jako léčbu neúspěšnou.
