Když je oslu dobře …

… tak jde na led a zlomí si nohu. To sděluje holandské přísloví. Na otázku, proč bychom tak měli uprostřed boje se zákeřným virem učinit i my, si však musíme odpovědět sami. Na led nás vedou hned dvě cesty.

Ta první vede přes tzv. přirozené promořování (rozuměj: infikování) populace. Objevila se, když na plachetničku hlavního stratéga českých protiepidemických opatření foukl vítr z druhé strany. Tento „plán“ není žádným plánem, všimněme si, že v souvislosti s ním nejsou uváděny žádné podpůrné údaje či cílové parametry. Je to návnada, po které otočí hlavu nejeden dravec z oblasti obchodu. Je to lákavá představa rychlého „řešení“ krize, o kterém se bůhví proč hovoří jako o „řízeném“? Je to extrémní a velmi nebezpečný příklad aplikace medicíny bez důkazů a rezignace na dosavadní nadějný průběh. Volá po ní nemilosrdný byznys a je třeba ji uchránit před jakýmikoli požadavky na její konkretizaci, protože po vyčíslení následků by její lesk hodně povadl.

Druhá cesta na led vede přes pocit vítězství. A na tu se již někteří vydali.

Naši lékaři ještě (už ne všichni) odebírají stěry na Covid-19 v ochranných štítech s prasklinami, že by se přes ně protáhla i včelka Mája, ale už posíláme ochranné pomůcky darem ostatním.

Zdravotníci nemají nárok na karanténu ani na dovolenou, ale už nabízíme „volné“ kapacity pro léčbu zahraničních pacientů. Propagačně-symbolická ministrova sóloakce není v naší situaci pomocí, ale furiantstvím.

Všude na planetě pandemie vrcholí nebo v horším případě začíná, ale v Česku se už plácáme po zádech a slibujeme si vyznamenání.

Zatím si vedeme opravdu dobře. Pomocí karantény a roušek, které údajně nefungují.

Vedeme si dobře, možná jsme i nejlepší. V Naganu se ale medaile také nerozdávaly po první třetině.

MUDr. Martin Hála, PhD.