Odborníci z Univerzity vyvinuli trojtest, který rozliší, jestli má pacient chřipku A, chřipku B nebo Covid-19. Jeho komerční produkce by měla směřovat především do ordinací praktických lékařů. Pan Novák, který přijde do ordinace s „chřipkovými“ příznaky, uslyší po provedeném testu jednu z těchto odpovědí:
– „Máte chřipku A, pane Nováku, dejte si roušku, běžte domů a uvařte si čaj.“
– „Máte chřipku B, pane Nováku, dejte si roušku, běžte domů a uvařte si čaj.“
– „Máte Covid-19, pane Nováku, dejte si roušku, běžte domů a uvařte si čaj.“
Protože prozatím není proti těmto virům schválen žádný specifický lék, přínos vzájemného rozlišení pro jejich léčbu je nulový. Režimová doporučení jsou shodná. A odhad ceny jednoho trojvyšetření? Můžeme směle počítat s patnácti stovkami. Jaký má smysl jeho výroba? Právě jeho výroba. Pro někoho je to šance na životní obchod. Jsme poměrně bohatá země, neměli bychom ale dávat peníze tam, kde je to skutečně potřeba?
Ale pojďme k jednotlivým metodám:
- PCR (tzv. PíSíÁr) – výtěr krku nebo nosu štětičkou. Metoda pracuje s genetickou informací (tzv. RNA) viru (v jiných případech se testují také bakterie či plísně). Informace se namnoží a určí se, kterému organismu patří. Co je v našem případě problém, neříká nic o tom, jestli RNA, kterou přístroj detekoval, patří živému nebo již inaktivovanému viru. Test je totiž v obou případech pozitivní.
Takto může mít někdo pozitivní test na Covid-19, aniž by měl jakékoli příznaky a aniž by mohl někoho nakazit.
V případě, že vyšetřovaný má na sliznici živý virus a nemá příznaky nemoci, jde o tzv. kolonizaci, nikoliv o onemocnění. Všichni máme běžně kolonizovány sliznice horních dýchacích cest i trávicího traktu, a to mnoha druhy bakterií i virů. Tento dotyčný jest také zcela zdráv, může být ale zdrojem infekce pro ostatní – aniž by to věděl.
V médiích bývají – zcela špatně a diletantsky – tyto výše uvedené příklady uváděny jako „nemocní“! Správně by měli být v přihrádce „Covid-pozitivní, zdraví“ nebo „potenciální Covid-přenašeči“, chcete-li.
Až teprve člověk s typickými příznaky a pozitivním testem se dá označit jako „nemocný“. Počet těchto nemocných podle všeho není znám.
Další nesmyslné označení, běžně používané, je „nakažení“. Používá se nesprávně pro všechny, kteří kdy byli Covid-pozitivní: kolonizovaní, nemocní, uzdravení i nepřeživší. Správně je to „kumulativní počet pozitivně testovaných“ – jedná se o součet za celou historii!
Poslední jazykozpytné odbočení – skupina „podlehli“: sem se počítají všichni pozitivní, kteří zemřeli. Tedy i ti, kterým setřeli mrtvý virus, i ti kolonizovaní, i ti kteří měli v době úmrtí příznaky infekce, a to bez ohledu na to, zda byl či nebyl, mohl či nemohl být Covid-19 příčinou smrti. Podle doporučení WHO sem tedy patří i ten pozitivně testovaný nešťastník, kterému se při seskoku neotevřel padák, a místo Covidu podlehl gravitaci…
- Rychlotest – z krve se zjišťují protilátky proti viru. Aby byl test pozitivní, musel se vyšetřovaný s virem setkat, tohoto viru muselo být dostatečné množství, a muselo v organismu přetrvat nějakou dobu. Ukazuje nám reakci organismu na přítomnost viru. Vezmeme-li do úvahy, že to organismu nějakou dobu trvá, než protilátky vytvoří, že tyto protilátky pravděpodobně časem mizí a že každý z nás reaguje na virovou nálož trochu jinak, je zřejmé, že negativní rychlotest (=nejsou protilátky) nedokáže vyloučit přítomnost viru. Zato ale test pozitivní říká jasně: kontakt s virem. Podle typu protilátek dokáže i orientačně určit, kdy k němu došlo.
Často slyšíme, že ta nebo ta metoda je nepřesná. Nikoli. Metody jsou přesné, to jenom my si neumíme výsledky přebrat, zařadit a pojmenovat. Špatně pojmenovaný výsledek je buď lží nebo hloupostí, v obou případech býváme svědky rozsahu vpravdě pandemického.
