Přes všechny povrchní rozhovory novinářů s osvědčenými hosty, kteří jsou odborníky na všechno, se vědění lidstva posunulo, a tak už víme, že Covid-19 je zvláštní v několika ohledech:
- Má dlouhé bezpříznakové období. Člověku trvá několik dní, než po kontaktu s virem získá pocit, že není zcela zdráv (vzpomeňme na facebooku lynčovaného ambulantního lékaře, který po návratu z italské lyžovačky ještě tři dny „bezohledně“ ordinoval).
- Zdá se, že závažnost onemocnění záleží (mimo jiné) na velikosti obdržené dávky viru nebo na jejich součtu při opakované expozici.
- V drtivé většině případů je průběh onemocnění lehký, často si pozitivně testovaná osoba vůbec nevšimla, že je nemocná.
- Novinářský pseudo-statistický fetiš Covidu-19 zaplňuje všechny tiskoviny a hlavní vysílací časy zbytečnými, nic neříkajícími, zavádějícími údaji. Snaží se za každou cenu najít nějaký negativní rekord a dokázat tím, že ten dnešní den byl fakt špatný. Typická zpráva je např.: „V Horní Dolní, obci s pěti sty obyvateli, zaznamenali dva nové případy Covid-pozitivních, což je během třetích sobot v měsíci nejvyšší nárůst od doby, kdy na dětské hřiště přibyl kolotoč s plastovými kachničkami.“
Důležité informace se zase vyznačují tím, že je potřeba je hledat. A tak nacházíme, že hospitalizaci vyžadují v našich podmínkách asi 2% Covid-pozitivních. Intenzivní péči z nich vyžaduje zhruba čtvrtina (= 0,5% pozitivních), z nich pak zmírá asi polovina, tedy 0,25% pozitivních.
Vezmeme-li do rukou Covidovou statistiku WHO pro ČR, máme v období III-VIII 2020 (6 měsíců) 24618 potvrzených případů onemocnění. Z toho by se dalo odhadovat, že úmrtí pacientů, u kterých Covid-19 hrál významnou roli, by mohlo být kolem 60.
To by mohl být (všechno je odhad!) počet zemřelých na Covid – porovnejme s počtem zemřelých s Covidem. Vidíme, že se jedná o zlomek uváděných hodnot. Jací jsou to pacienti? Jejich věková struktura? Přidružená onemocnění? Systematické sledování těchto údajů neexistuje nebo není dostupné. Nejsou to ale data mezi všemi nejdůležitější?
Nespekulujme o tom, jestli je šedesátka velké nebo malé číslo. Zařaďme ji ale mezi čísla jiná a pohleďme na to, jak se s různými věcmi různě vyrovnáváme. Volně k dispozici je velmi podrobná statistika dopravních nehod. Vezměme si z ní posledních 6 měsíců, s vědomím, že se jedná o jedny z nejlepších výsledků v české historii, tedy čísla velmi nízká, částečně právě z důvodu dvouměsíčního nouzového stavu, kdy svět významně zpomalil.
Po nehodách v tomto období zůstalo 890 těžce zraněných a 234 mrtvých.
Naše chyby, nepozornosti, naše lehkovážnost, hloupost a naše únava zabily 4x více našich blízkých než stihl za stejnou dobu obávaný Covid!
Věnujeme dopravním statistikám dennodenně hlavní vysílací čas?
Respektujeme vždy – nyní tak populární – semafor?
Můžeme každý den slyšet hovory o tom, kde se nejvíc bouralo?
Omezují nemocnice svůj provoz, aby se mohly lépe věnovat zraněným?
Nezačneme vyvíjet vakcínu proti silničnímu pirátství?
Nemohla by vláda (výhledově) zakázat používání automobilů, tak na měsíc, na dva?
Nebo aspoň jízdu po desáté / jedenácté /dvanácté hodině večerní?
Nepomohlo by uzavřít státní hranice?
——-
Mezi Střelicemi a Ořechovem vede kus krásné, ale točité, nepřehledné, rozbité, nepříliš široké cesty. Obrázek cyklisty na spoře osvětleném kole, jak sjíždí serpentiny v podvečerním šeru, pro mě navždy zůstane karikaturou dnešní deformované doby.
Cyklista bez helmy … s nasazenou rouškou.
