Soudě podle intenzity odmítavých a odsuzujících reakcí na nejrůznějších internetových fórech není na světě nic odpornějšího a morálně více zavrženíhodného než čeští lékaři pracující v zahraničí. Nejen, že tady vystudovali za „naše“ peníze a teď léčí „cizí“, oni se ještě od nich nechají za svoji práci slušně platit, holomci jedni! Někteří dokonce klesli tak hluboko, že v cizích zemích přijali funkce vedoucích lékařů a primářů oddělení! Ba co víc, teď, když jsme válcováni virovou kalamitou, odmítají dát svým zaměstnavatelům hodinové výpovědi jenom proto, aby mohli věnovat svůj čas a zkušenosti podpoře zdravotnického systému, který je kdysi přiměl k odchodu a který nyní poloudušený leží téměř na lopatkách.
V Čechách platívá málo pravidel, ale toto je dlouhodobě prověřené: Každý přesně ví, co má dělat … ten druhý. V krystalické podobě je potkáváme např. za volantem nebo právě v internetových diskuzích. Nejneuvěřitelnější požadavky vůči lékařům vytahují z rukávu zčistajasna se vynořivší Spravedliví: zaplatit školné (rozumí se za studium VŠ, samozřejmě zpětně), povinnost nechat se převelet z místa na místo, neodcházet do zahraničí, nezajímat se tolik o svoji mzdu a brát svoji práci více jako „poslání“, sloužit libovolné množství hodin přes normu, pracovat 32 a více hodin v tahu, neodvolávat se na zákoník práce, nechat si platit jenom část odpracovaných hodin a další, absurdní nápady. Uvádím jen ty výkřiky, které jsem sám slyšel nebo zažil. Nejsou vymyšlené.
Na otázku, proč by to měli dělat, často padá odpověď – „však skládali tu přísahu…“, což je zcela v rámci výše uvedeného pravidla. Jakákoli argumentace Hippokratovou přísahou však usvědčuje sama o sobě autora z toho, že ji nečetl. Zkusím tedy vymést jeden z koutů všeobecné neznalosti a uvádím její český text i s krátkými komentáři:
„Přísahám a volám Apollóna lékaře a Asklépia a Hygieiu a Panakeiu a všechny bohy a bohyně za svědky, že budu tuto smlouvu a přísahu dle svých možností a dle svého svědomí dodržovat.
….doufám, že vyznavače judaismu, křesťanství či islámu, kteří tak citlivě cítí každou urážku svého jediného boha, neurazí hned zpočátku nekompromisní mnohobožství. Princip polyteismu je mírumilovný: zkuste někoho z bohů urazit, když se jen při takovéto nevýznamné příležitosti sejdou hned čtyři!
Toho, kdo mě naučil umění lékařskému, budu si vážit jako svých rodičů a budu ho ze svého zajištění podporovat. Když se dostane do nouze, dám mu ze svého, stejně jako i jeho potomkům dám a budou pro mne jako moji bratři. Pokud po znalosti lékařského umění zatouží, budu je vyučovat zdarma a beze smlouvy. Seznámím své syny a syny svého učitele a všechny ustanovené a na lékařský mrav přísahající s předpisy, přednáškami a se všemi ostatními radami. Jinak však s nimi neseznámím nikoho dalšího.
….vztah učitel – žák, vztah striktní a velkorysý zároveň. Pozor, genderově jednostranné!
Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné.
….vztah lékař – pacient. Důvěra a svoboda.
Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal, a nikomu také nebudu v tomto radit. Žádné ženě nedám prostředek k vyhnání plodu.
….respekt k životu jako nejvyšší hodnotě.
Svůj život uchovám v čistotě a bohabojnosti, stejně tak i své lékařské umění.
….nastavení stavovské úrovně a cti.
Nebudu (lidské tělo) řezat, ani ty, co trpí kameny, a tento zákrok přenechám mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí.
….W.Morton se svojí první veřejnou ukázkou celkového znecitlivění éterem roku 1846 stojí první v řadě vynikajících anesteziologů, kteří posouvali vědění lidstva a rozšířili umění znecitlivění do celého světa. Tento odstavec přísahy tak odsoudili do role překonané historické praxe.
Do všech domů, kam vstoupím, budu vstupovat ve prospěch nemocného, zbaven každého vědomého bezpráví a každého zlého činu. Zvláště se vystříhám pohlavního zneužití žen i mužů, svobodných i otroků. Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co se nesmí sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti.
….deklarace etického přístupu k nemocným a dodržování lékařského tajemství.
Když tuto přísahu dodržím a neporuším, nechť ve svém životě i ve svém umění skromně dopředu postoupím. Tak získám si vážnost všech lidí po všechny ty časy. Když ale zákazy přestoupím a přísahu poruším, nechť stane se pravý opak.
A to je celé. Žádná zmínka o tom, kde má člověk pracovat, jak dlouho má pracovat, koho má léčit. Žádná zmínka o odměňování, pracovní povinnosti, ani o vracení školného. Tato přísaha je niternou záležitostí každého jednotlivce a žádná třetí strana není uvedena. Proto nemůže být nikým ani zmiňována, natož vyžadována. Navíc autority Apollónova a Asklepiova dosud zakotvení v českém právním řádu postrádají …
