Reklama
 
Blog | Martin Hála

Skupinové myšlení

V dnešním příspěvku opět zabloudím do bludiště řemesla psychologického a předesílám, že tentokrát se ani nebude jednat o vlastní tvorbu, nanejvýš o vlastní komentovaný přepis jednoho ze zajímavých vysílání dr. Igora Bukovského.

Proč je užitečné zabývat se psychopatologickými jevy v současné společnosti? — Chceme-li mít sílu odolat psychickému tlaku okolí a udržet si nadhled (a chceme-li přispět k tomu, aby se mentální rovnováha vrátila i do společnosti), potřebujeme vidět, co se děje, a vnímat perspektivu vývoje. Musíme důkladně rozeznávat jednotlivé příznaky choroby, znát jejich podobu a vzájemné vztahy.

Skupinové myšlení je možno považovat za formu masové psychické poruchy, která se dříve označovala jako davová hysterie. Je to způsob myšlení skupiny lidí, u kterých je potřeba názorové shody natolik silná, že převáží nad potřebou zvažovat při řešení problémů všechny důležité aspekty.

Je zjevné, že dnešní oficiální informační proud je zcela v zajetí skupinového myšlení a že přítomnost všespojující internetové sítě a aktivita nevyzrálých bezhodnotových médií celou situaci  vyhrocuje.

Předem jen malé vysvětlení: „oběťmi“ skupinového myšlení jsou nazýváni ti, kteří toto myšlení přijali za svoje. Ti, co tak neučinili a zachovali si svůj nezávislý názor, bývají sice vystaveni tlaku až existenčnímu, avšak v našem textu jsou bráni jako vítězové, ne jako oběti.

Skupinové myšlení má devět  charakteristických rysů:

  1. Iluze nezranitelnosti

Skupina je tak silně přesvědčená, že její rozhodnutí jsou správná, že díky tomuto nepřiměřeného optimismu dokáže dělat i velmi riskantní rozhodnutí.

  1. Iluze beztrestnosti

Je analogií iluze nezranitelnosti, ale týká se konání skupiny ve vztahu k vnějšímu světu.

  1. Racionalizace chybných rozhodnutí skupiny

Oběti skupinového myšlení podceňují zpětnou vazbu, která by mohla narušit jejich přesvědčení. Příklady: Nepomáhá zavedený lock-down? – zavedeme ještě tvrdší lock-down. Nepodložená opatření se míjejí účinkem? –  zavedeme další, ničím nepodložená opatření. Provedená vyšetření nedávají smysl? – uděláme ještě víc vyšetření. Vládní nařízení nefungují? – to je důkaz existence nové mutace viru (!)

  1. Neotřesitelná jistota ve vlastní morálku skupiny

Oběti skupinového myšlení ignorují etické a morální důsledky svých rozhodnutí. „Protiepidemická opatření zachraňují životy“, a proto: chaos ve společnosti, nalomená důvěra ve stát, hněv veřejnosti, zničená ekonomika, enormní státní dluh, porušené psychické zdraví obyvatel, zanedbání běžné zdravotní péče, nárůst domácího násilí, narušení vzdělávání dětí, nárůst počtu depresí, sebevražd a drogových závislostí, nárůst sexuálního násilí, nárůst chudoby a další negativní jevy, které jsou s opatřeními spojené, nehrají žádnou úlohu.

Byla vytvořena vlastní kriteria morálky, která byla definována krátkými větami a jednoduchými hesly. Apel na morálku v širším kontextu je nepřijatelný.

  1. Nálepkování a stereotypizace oponentů

Každý, kdo má kritické otázky nebo nesouhlasí s názorem nebo rozhodnutím skupiny, je pro oběti skupinového myšlení nepřítelem a jako takový musí být označen: konspirátor, popírač, dezinformátor, tvůrce hoaxů, apod.

  1. Přímý tlak na členy skupiny

Ti, kteří by jevili náznak pochybností nebo obav z názorů skupiny, postupně přestanou mít právo nebo možnost prosadit své argumenty proti skupině. Jsou vytlačování na okraj dění, zastrašováni, manipulováni…

  1. Autocenzura

V rámci autocenzury se každý tváří, že souhlasí. Členové skupiny si sami a vědomě dávají záležet na tom, aby nijak nenarušili jednotu skupiny. Vědomě potlačují svoje názory, které se neshodují s názory skupiny a paradoxně začnou zpochybňovat svoje pochybnosti.

  1. Iluze jednomyslnosti skupiny

Oběti skupinového myšlení se navzájem ujišťují, že mají stejný názor – a zpětně tato iluze jednomyslnosti podporuje setrvání v názorech. „My si všichni myslíme to stejné, takže musíme mít pravdu a naše názory, závěry a činy jsou správné.“

  1. Strážci mysli

Rekrutují se z řad obětí a profilují se nejprve do pozice strážců skupiny, posléze pak do pozice strážců vůdců skupiny. Strážců před takovými informacemi a vlivy, které by mohly být pro skupinu, zejm. její soudržnost problematické. Ve své podstatě jsou to udavači coby zástupci nejnižších lidských pudů. I v rámci skupiny mají velmi nízkou legitimitu, pomocí vytváření atmosféry strachu však dokáží časem dosáhnout významného vlivu.

Co říci závěrem? Skupinové myšlení je triumf vynucené shody na úkor používání zdravého rozumu. Je to triumf autority a moci nad kompetencí a odborností. Je velmi těžké odolat tlaku ve stylu „když to říkají všichni, tak to musí být pravda…“

*         *         *

Reklama