Reklama
 
Blog | Martin Hála

Kde udělali soudruzi v Česku chybu

Chtěl jsem na dovolené zapomenout na všechny ty polopravdy, pololži, manipulace a vůbec nepravosti doprovázející u nás špatně zvládanou epidemii Covidu.  Chtěl jsem psát o Maltě, jejích půvabech, obyvatelích, přístavech s čistou vodou, rybářích vracejících se k ránu s úlovkem, skvělém jídle od pouličních pastizzi po až po chobotnice v prvotřídních restauracích, vynikající kávě, pohnuté historii, chrámech starších než Stonehenge, hradbách chránících hlavní města, okázalých kostelích netušených rozměrů, o zvycích, festách, autobusech…

Jenže to nějak nešlo. Takový ten pocit, že něco není v pořádku, ale nevíte přesně, co a kde. Vzpomínky na jaro, kdy se s mrazivou samozřejmostí pevně zavřely hranice. Vzpomínky na Velikonoce, kdy se začala porušovat hygienická pravidla. – „ Šak co, všeci porušujú.“ –  V červenci Chorvatsko bez turistů a přelidněné, bezrouškové, oslavující Česko. Srpen, kdy si premiér na radu svých mediálních poradců místo roušky nasadil na prostředníček maňáska Adama, aby nás konejšil. Září se začínajícími nekoncepčními restrikcemi, kdy „čtrnáct dní“ znamená „4 dny“ nebo taky „vůbec“ a kdy „neplánujeme“ znamená „už je to nachystané, ale řekneme vám to až zítra.“ K tomu vzkazy přes média, vyhrožování, umlčování…

Nelze nesrovnávat. Jak se s Covidovou nepříjemností popasoval nejmenší stát EU? V březnu maltská vláda rozhodla o protiepidemických opatřeních a ta od té doby zůstávají stejná a hlavně jednoduchá: roušky ve vnitřních prostorách, rozestupy, kde to lze a důsledná a častá hygiena rukou. V prvních měsících k tomu probíhala velkoplošná dezinfekce  všech veřejných prostor jako autobusové zastávky apod. Ano, to je celé. To stačilo v nejlidnatější zemi v Evropě, aby zůstal virus pod kontrolou. Abych nezapomněl – občas vám někdo před vstupem do vnitřních prostor změří teplotu.

Prvního července  otevřela Malta  mezinárodní letiště (ohlášeno několik týdnů dopředu) a do země začaly přilétat  tisíce turistů (i když  méně než v létech předchozích), situace se na čas zhoršila, vzápětí se však dostala opět pod kontrolu. Pro turisty platí tzv. semafor, který se prakticky nemění, drtivá většina zemí je zelená; tam, kde je opravdu problém, jsou oranžoví. Jediné, v čem se liší, je, že oranžoví musejí mít potvrzení o negativním PCR.

A co na to Malťani, tento temperamentní jižanský národ? Disciplína je až nápadná, neuvidíte nikoho, kdo by nařízení nedodržoval. A když se jim zdá, že jste bez roušky někde, kde byste bez ní být neměli (v liduprázdné katedrále, kde jste jen vy a prodavačka vstupenek), zdvořile, ale rezolutně vás požádají, abyste si ji nasadili. Opatření zkrátka považují za svoje. Ono to taky ze strany vládních institucí není podáváno ve stylu: „vy jedni neposlušní blbečci, jestli zítra nebudou čísla lepší, tak neplatí, co jsem říkal včera a uvidíte, co přijde!“ Motto je: „myjte si ruce, noste roušky a budete v bezpečí“. Rozdíl, že?

No a jaké jsou výsledky? Téměř 4x menší počet pozitivních na 100 000 obyvatel než Česko. Restaurace fungují normálně, můžete sportovat, chodit do divadla, na mši, dokonce i zpívat. Zdravotní péče se neomezuje a děti šly po prázdninách normálně do školy. Jde to.

A ještě jeden rozdíl ve fungování státu: platí gentlemanské pravidlo, že když po vás stát něco chce, tak to taky zaplatí. Všechny testy na Covid-19 jsou zdarma.

Stay safe.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama