„Vstupujeme do fáze epidemie, kdy se nákaza šíří ne z jednoho na druhého, ale po celých odděleních nemocnic, po celých ústavech. Odhadl bych, že za to budou zodpovědni nezodpovědní zdravotníci.“
Ta věta se mi vybavila nad ránem a chvilku jsem přemýšlel, odkud ji znám: psal jsem ji do svého prvního komentáře na Blogu Respektu letos 4.dubna a hned jsem to schytal za její hysterický tón. Co se stalo od té doby?
Úmrtí zdravotní sestry na srdeční infarkt několik dnů poté, co byla bez důkazů (!) nařčena ministrem zdravotnictví (!!), že svojí nedůsledností dovlekla virus do nemocnice. Enormní stres si vybral daň nejvyšší a nejde vrátit, přesto by se čekala omluva…
Lékař, který upozornil, že pacienti s těžkým astmatem či jednou plící mohou tolerovat roušky hůře než lidé zdraví, byl označen za odpírače roušek a bylo mu doporučeno, aby mlčel.
Další lékař – jakkoli s ním můžeme nesouhlasit – byl obviněn z toho, že svým lehkomyslným názorem napomohl k nekontrolovatelnému šíření epidemie. Jsou opravdu Češi takoví tupci, aby je jeden krysař s píšťalkou zbavil zdravého rozumu?
Zdravotníci jsou mimořádným (a právníky napadeným) opatřením ministra nuceni pracovat i po nechráněném kontaktu s nemocným, přestože by správně měli jít – jako kdokoli jiný – do karantény.
Prosadil se názor, že lékař (pokud už učiní tu nepředloženost, že se vůbec k něčemu vyjádří) by se měl vyjadřovat pouze a výhradně ke své specializaci. Krčař k mandlím, proktolog ke konečníku. Pokud se debata vede o jiném tématu, než má zapsáno v atestačním diplomu, má mlčet. Ten nejhloupější z hloupých ovšem, nemaje specializace žádné, může se vyjádřit k čemukoli libovolně.
Uzavřením škol i pro první stupeň znamenalo citelný úbytek pracovníků ve zdravotnictví, hlavně zdravotních sester. Aby se tyto uvolnily zpět do práce, vytvářejí se pro děti zdravotníků v areálu nemocnice či blízké školy jakési náhradní „družiny“, takové covidové au-pair zdarma. Jinými slovy: jednu školu jim zruší, aby je vzápětí dali do jiné. Vyjmou je z jednoho kolektivu, aby je vzápětí zkoncentrovali do kolektivu jiného a zvýšili tak pravděpodobnost jejich nakažení. Děti zdravotníků nemají nárok na bezpečný přístav domova jako ostatní děti? A co kvalita distanční výuky, stěží bude stejná v nemocničních jedno- nebo dvojtřídkách jako u domácího počítače se svou třídou a svojí paní učitelkou. Děti zdravotníků nemají právo na standardní výuku?
Medici čtvrtých a pátých ročníků dostali nařízenou pracovní povinnost, aby zachránili české zdravotnictví před kolapsem. Je důležité vědět, že náplň pracovních smluv, které můžou dostat vzhledem ke své odborné „kvalifikaci“, leží někde mezi sanitárkou a uklízečkou. Ne, že by tyto profese také nechyběly, ale domnívá se snad někdo, že vynášením plných „bažantů“ získáme nad Covidem rozhodující převahu a vítězství bude naše?
Jediná smysluplná činnost, kterou mohou medici přispět, je odebírání stěrů na PCR. Ani tato činnost však není podmíněna nutností probíhajícího zdravotnického vzdělávání. Proč tedy nemají pracovní povinnost všichni studenti a proč vůbec ji někdo má mít? Dobrovolnické hnutí na vysokých školách není nevýznamné, tak proč jej podvazovat jakousi pofidérní povinností? A proč jenom medici? Aby si udělali jasno, kam půjdou pracovat po promoci?
Prezident České lékařské komory udělal gesto a poprosil české lékaře pracující v zahraničí, aby v případě, že to okolnosti dovolí, přišli na čas zpět do vlasti pomoci svým přetíženým kolegům v krizové situaci. Gesto patřičné, skromné a zoufalé. Je jasné, že čeští lékaři v zahraničí mají práce také nad hlavu a že jsou vázáni pracovními smlouvami stejně jako řada zahraničních lékařů v Česku. Přesto je správné, že zaznělo: „víme o vás, myslete na nás.“ Gesto o to cennější, že jej učinil ten, který se léta bral za lepší podmínky pracovní, platové i vzdělávací a který na problém odchodu lékařů opakovaně a hlasitě (a taky marně) upozorňoval. Dnes by měl plné právo zaujmout pózu „Já jsem vám to říkal“ – to ale neudělal, což je třeba s uznáním konstatovat.
Byli to totiž politici, kteří neměli snahu s lékaři jednat o tom, co je potřeba. Byli a jsou to čeští politici, kteří svojí arogancí, neochotou a neschopností vyhánějí již třicet let lékaře do zahraničí. Teď jsou na tahu a budou mít možnost začít s bolestivou nápravou.
Komunismem zasetá nenávist vůči inteligenci a lékařům vůbec prorůstá celým polistopadovým vývojem a v krizových chvílích bývá zřetelně vidět.
„A to studovali za naše peníze !“
